Děti potřebují lásku
Tímto způsobem může matčina láska jasně zaujmout místo v osobnosti dítěte. Může se spojit s nejvnitřnějším jádrem osobnosti tohoto člověka a splynout s ním v jednotě. Lidé, kteří takovou lásku zakusili, jsou schopni také lásku nenuceně dát najevo jako přirozenou a samozřejmou součást své osoby.
Mít zkušenost bezpodmínečné lásky tedy není jen předpokladem pro to, aby člověk sám sebe měl rád, nýbrž i předpokladem, který umožňuje, aby člověk byl schopen milovat ostatní lidi. Mateřská láska je proto požehnáním, které, a je to tragické, není všem lidem v dostatečné míře dopřáno.
Již dítě rostoucí v těle matky reaguje na náklonnost nebo odmítání. Nechtění kojenci mají častěji podváhu a častěji jsou nemocné než chtěné děti, protože jejich imunitní systém je zjevně slabší.
Láska matky v raném dětství ale nerozhoduje jen o zdraví a nemoci, vtiskuje také určujícím způsobem sebecit. Tělo, zvláště oblast břicha, je místem cítění. Matčinu lásku cítí dítě na svém těle, zvláště ve formě laskání, hlazení a chování. To vede k blaženosti a pocitu bezpečí a jistoty. Láskyplný kontakt s pokožkou a vůbec kontakt s tělem dítěte je tedy rozhodující pro to, zda se jeho sebecit vyvine pozitivní a silný. Milovat se v nemalé míře učíme přes kůži!
Důležité také je, aby matčino poselství bylo jednoznačné. To, co dělá, by se mělo shodovat s tím, co pociťuje. Dítě se cítí opuštěné, jestliže se mu dostává mechanické péče, protože matka je v myšlenkách zaměstnána svými problémy.
Malé děti samy sebe prožívají jako všemocné, vševědoucí a grandiózní a vrůstají teprve postupně do vnější skutečnosti. Jestliže děti nejsou ve svých potřebách dostatečně uspokojovány, stahují se do vnitřního fantazijního světa. To je normální proces, neboť tak mají možnost chránit se před šedivým světem, který někdy budí strach nebo je tvrdý. Izolují se a takříkajíc přenášejí zranitelné vnitřní jádro do bezpečí. Jestliže k tomu dojde na pozadí lehkého příkoří a je-li tento proces přechodné povahy, může se dítě brzy zase otevřít a cítit se volné a svobodné ve svém pravém Selbst. Hluboká příkoří nebo trvalé zátěže však poškozují rozvoj jeho osobnosti.
Jestliže nejsou dostatečně uspokojeny základní potřeby pozornosti, potvrzení, náklonnosti a zabezpečení, dítě se stále více stahuje do splendid isolation, nádherné nadřazené izolace, na základě motta: "Nikoho nepotřebuji, jsem mnohem lepší než osoba, od které bych měl očekávat lásku, jsem sám svým ideálem." To, co odmítnutí způsobilo, je znehodnoceno nebo zničeno: "Nenávidím tě za to, že mi nedáváš to, co mi přísluší, ale neukážu ti, že něco potřebuji."
Malé dítě si nedokáže samo dát oprávnění ke své existenci, je závislé na pozitivním zrcadlení od svých rodičů. Rodiče, kteří sami sebe nemají rádi, jsou schopni své dítě zrcadlit jen nedostatečně, jen nedostatečně umějí dát najevo, že je vítané a dobré takové, jaké je. V takových případech je dítě nuceno k tomu, aby svůj pocit vlastní hodnoty budovalo výše popsaným chorobným způsobem.
Komentáře
Mě rodiče vychovali s láskou, štěstím a ve spokojenosti, za což jim jsem i ve svých čtyřiceti letech stále velmi vděčný a vážím si jich.
Proto doufám, že tu ještě dlouho budou, abych jim mohl všechnu jejich péči a lásku oplácet co nejdéle.
Abychom nepřeháněli, tak dítě taky potřebuje svůj malej prostůrek, občas pohlavek, někdy vést a k tomu asi i ten adekvátní postoj. I láska se musí zasložit, není to sice žádná hodnota se kterou se obchoduje, ale pro ten vřelý cit, který je dáván, tak aby nebyl narušen by bylo asi neshůdnější, aby byl aspoň trochu opětován. Pokud dříve raněný dokáže dávát upřímnou nezahlcující lásku, je to velikán se silnou duší, naproti tomu kdo ji dostával a přesto se chová necitlivě. Taky se stává, že ne každej se otevře něčí náruči, ať už si myslí, že může ublížit, nebo mu může být ublíženo. Myslím, že, když dítě pozná, že se není třeba ostýchat přirozenosti, tak to je ten první krok k navázání hlubšího vztahu. Láska není podmíněná, ale měla by být zasloužená. Nedá se koupit, ale člověk by si jí měl vážit a střežit ten cit. Dítě to až tak ještě nechápe, je plné rozmarů a nálad, ale vnímá a pamatuje si.
- Odpovědět
Pošli odkaz