Bydlení v paneláku:(

Didi, píšeš, že jste si pořídili malý domek blízko města - ale to je rozdíl mít malý domek kousek od nebo na okraji města a mít malý domek na vesnici nebo u vesnice. I když jsou si lidé na okraji měst (nemyslím velká města), zvlášť ti bydlící v domcích blíž a znají se, tak je tam pořád větší pocit soukromí než na vesnici. Mohu to srovnávat, mám obě zkušenosti. Vesnice je opravdu extrém a člověk který má rád své soukromí by se měl dlouhodobého pobytu vyvarovat.'

Děvčata, mám jinou zkušenost. Nejdřív jsem nechtěla o vesnici ani slyšet, ale pořídili jsme malý domek blízko města. Najednou mě zachvátil takový klid, že nikde nemusím, že mě to překvapilo. Ve městě jsem byla už od rána napružená, co mám a kde ještě zařídit, když něco chybělo doma , nebyl problém pro to zajít. Byla jsem roztěkaná na všechny strany. Na vesnici to není možné, člověk musí trochu plánovat a mezi tím není nervozní, protože se stejně nedá nic dělat - autobus nejede. Samotnou mě to překvapilo.Andělo - vyzkoušejte to, jestli můžete, možná to nebude tak špatný.'

Přesně tak, já bych nešla na vesnici ani pod pohrůžkou násilí...:)))Vypadaá to ale, že tvůj manžel, Andělo, má jiné představy o bydlení...Kompromis to bude chtít v každým případě.'

A co domek se zahrádkou na okraji města? To mi přijde jako nejlepší řešení. Andělo, nešlo by s manželem udělat kompromis? Jeho nezajímá, co chceš ty?Vesnice je děs, když na to člověk není zvyklý.'

Přesně a hlavně zalést a zůstat pěkně za záclonku. Já chodím ráda pěšky. Prodala jsem auto a všude si dojdu nebo dojedu dopravou. To, co jsem vrazila do pojištění a nafty a ceny vozu, za to já si můžu vzít taxík kdy chci. Ne dědině buď lidi jezdí pryč do města za prací a pak je nevidíš, nebo pokukují ze zahrádky, kde mají bordel a běda, když já nepěstuji zeleninu. Tak si to můžu jako dovolit kupovat...je to děs. Sním a malém bytu, kde budu mít svůj klid.'

Přesně tak... Když jdeš jen tak ven, hned se říká, že nemáš co dělat, všichni si vidí až do talíře, a běda se jen nepatrně odlišovat. Když nechováš králíky a nedřeš na hektaru pole, jsi za línou, i když třeba řídíš firmu s 50 zaměstnanci.'

Jsem vždycky tak nasr..., když o tom píšu, že je to samá překlep.'

Můj muž má představu, že musí pryč z města, dřít na zahradě a sedět u ohně a myslí, že všichni jsou jen takto spokojeni. Já se mohu sebrat, kdy chci a jít do knihovny, do čítárny, k Mekovi na hambáče, nebo do supermarketu. Potkám známé a jdu i sama na kafíčko do kavárny. Na dědině jede jeden autobus dopoledne a jeden odpoledne, v obchodě, který je jak za totáče stojí Rama 36Kč- to jen jako příklad - já na to kašlu, koupila bych ji stejně. Já potřebuji takovou tu anopnimitu davu, kde jsem mezi lidma a zároveň sama. Na dědině není venku ani noha, není se kde projít. Jakmile se začneš procházet po vsi,jsi TA divná, co poříád čáruje sem-tam.'

Přesně - my jsme taky na sídlišti šťastní. Vylezu z domu a dítě má hned plácek na hraní a hřiště, pár set metrů kroužky, obchody, knihovna.... kamarádi v cihláku musí s kočárkem 20 min pěšky nebo busem, ze kterého vyhsazují maminy, kdyý jsou tam víc jak dvě. nemluvě o tom, že na své samotě dva roky marnšě se snsaží vřídit internet....'

Bydlím téměř v centru města, mám u domu malou říčku a překrásnou zeleň, obchůdky blízko a chodím pořád všude pěšky a kochám se městem, nevadí mi, že je tam provoz a moc lidí. Üplně mě to oblažuje. Můj muž ale vymyslel na stará kolena, že budeme na stáří bydlet na vesnici v rodinném domě. Jak usmyslel, tak realizoval. Pro mě je to šok. Už se necítím dobře ani ve městě, protože pořád myslím na to, že se přestěhujeme, nemám klid, je to jako přijít o něco, co máte rádi.'

Je pravda, že přestěhovat se z domku se zahradou do paneláku je docela šok, ale hezký panelový byt někde v zeleni, v nižším a třeba hezky opraveném paneláku mi přijde jako mnohem lepší varianta než bydlení ve starém bytě v centru. Zkusila jsem oboje.'

Celý život bydlím ve starším rodinném domě a můžu říct, že je to právě on, kdo mi bere energii. Veškerá padne na úklid a údržbu, o financích nemluvě. Mám jediný sen - podkrovní 2+1 bez dvora a zahrady někde v centru krajského města, 50 m od divadla, 100 m od knihovny a zastávku tramvaje od krytého bazénu. Ale to bych se musela rozvést, což už je nad rámec této diskuse :-))).'

Dost je toho na Living....

Ahoj lidi, hoďte sem nějaký tipy na rekonstrukce panelovejch bytů, jo? Nebo kontakty na např. interiérový architekty, se kterejma jste byli spokojený...:)))'

Dito, já jsem v paneláku vyrostla, takže samozřejmě nemám ty pocity někoho, kdo se musel přestěhovat třeba z domečku se zahradou (to musí být otřes). Teď bydlím v panelovém bytě (100 m,) celý jsme to tu přestavili (dřevěný podlahy, masívní futra atd) a musím říct, že takhle dobře se mi ještě nebydlelo. Naopak, pocit ,,špatné energie" mám ve starých bytech, kde už někdo bydlel. Ale je to jen můj názor. Držím palce, aby sis zvykla.'

ahoj, zakládám toto téma pro sdílení zkušeností s bydlením v paneláku. Bydlím v něm asi rok a pořád jsem si úplně nezvykla.Má to i svá pozitiva... Jenže mám pocit, že pobyt ve starších domech či přírodě energii dočerpává a v paneláku bere...Dá se i panelákový byt po této stránce vylepšit?'

myslím ,že ted ještě zdivo není tak rozpálené . ale vím, když je 35C , TAK LAPOU PO DECHU . ještě ,že jezdí na chatu .'