Závislí potřebují zodpovědnost
"Jsem přesvědčen, že každý člověk nejlépe ví, co chce a co potřebuje, a je schopen se o sebe postarat. Moje zkušenost mi to potvrzuje," řekl ČTK Jílek. Terapeuty prý nepotřeboval, aby mu řekli, jak je na tom zle, ale aby ho přijali, jaký byl, a ukázali mu jeho slepá místa.
"Říká se tomu tvrdá láska," vysvětlil. Závislé, kteří manipulují okolí svou neschopností, postaví před fakt, že jsou schopni se o sebe starat. "To je pro ně někdy velmi těžké přijmout. Je to o práci a oni jsou líní," řekl. Závislost vidí jako odmítnutí nést zodpovědnost, jako dětský přístup k životu.
Zatímco běžná terapie se zaměřuje na přípravu závislého na dobu, kdy bude abstinovat, a učí ho vyvarovat se rizik, Jílek se zaměřuje na to, jak bude závislý fungovat mezi lidmi. Abstinence je pouze východiskem.
"Závislý je člověk až do smrti, toho se nezbaví, stejně jako cukrovky. Maximálně se může naučit s tím žít," řekl Jílek. Podle něj nejde při léčbě o boj, ale o sebepoznání a sebeovládnutí. "Jako se staví dům - nikdo ho nepostavil bojem, ale tvrdou dřinou," vysvětlil.
První krok v terapii podle Jílka je, aby závislý přiznal, že je v maléru. Většinou totiž není schopen přiznat si závislost. "Nejlepší definice závislosti: s chlastem se žít nedá a bez něj také ne, anebo v Bibli slova apoštola Petra: co se člověka zmocní, tím je zotročen," citoval.
Jílek pracuje také s rodinami a partnery závislých. Na rozdíl od obvyklé terapie, v níž se probírá, jak jsou na tom závislí špatně a co by pro ně měla rodina ještě udělat, on se zaměřuje na to, jak se v této situaci rodiče, partneři či děti závislých cítí. "Jde o to, aby se rodina vzpamatovala a byla schopna čelit tomu, čemu se říká spoluzávislost," řekl.
Tím, že rodina postaví bariéru a zabrání závislému v manipulacích, vystoupí ze spoluzávislosti a chrání se před poškozování sebe. "Ze strany rodiny nejde o pomoc závislému až k sebezničení, ale o prospěšnost," upozornil.
Podle odhadů odborníků žije v Česku kolem 30.000 závislých na nelegálních drogách. Přinejmenším dalších 100.000 lidí se setkává s problémy drog jako příslušníci rodin a přátelé závislých.
Naďa Myslivcová - ČTK
Komentáře
Velice si ho vážím a vděčím mimo jiné i jemu za to, že mohu vést plnohodnotný život. Samosebou vděčím především sám sobě. Ale léčebna v Bohnicích s kvalitním terapeutickým týmem, jehož je Jan Jílek členem, mi byla neocenitelnou pomocí. Díky moc.
Stále - i na zdejší diskusi o alkoholismu - připomínám blízkým závislých Jílkova pravdivá a zkušeností potvrzená slova, že pomáhat někomu není totéž co být mu prospěšný. V tom je jádro pudla. Blízcí domnívající se, že mu budou pomáhat a tím ulehčí jeho strádání, jsou na omylu, - zaplatí za něj dluhy, přimluví se v práci, zažehlí jeho absence atd. Ale to mu vytváří jen falešnou realitu, v níž je vlastně stále ještě dobře možné fungovat i s alkoholem (drogou či patologickým hraním). Takže takový přístup udržuje závislost při aktivitě. To je nejčastější chyba, které se mnozí dopouštějí a dokonce k ní vyzývají co nejširší okolí ostatních pod citově vyděračským heslem, že nepomohou-li jsou bezcharakterními a bezcitnými bytostmi. Chyba lávky...
Tak Honzo, hodně úspěchů a radosti z práce, ze života, přeje Tvůj pacient Jirka Čížek, který se léčil před osmi roky a úspěšně abstinuje.
(pro přesnost - vinou mého asi půlročního konzumování PITA jsem vlastně právoplatným abstinentem dle přísných regulí pavilonu 35 teprve necelých pět let; nicméně kvalita života, to je to, co je nesrovnatelné oproti mé smutné minulosti! Stálo to za to!)
:o)
- Odpovědět
Pošli odkaz